Dnešní odpoledně strávené vyhříváním se na lehátku u mé milované babičky bylo boží. Ptáčci zpívali jak na jaře a kolik berušek lítalo, každou chvilku jsem alespoň jednu musela sklepnout z kalhot. Když jsem si tak ležela do uší na plno hudbu, přišlo mi, že v tu chvíli nemám žádné starosti, žádné povinnosti.
Po asi půl přemlouvání jsem si řekla, že mi Kim asi pokoj nedá a šla jsem si sním hrát. Jeho hyperaktivita mi někdy nepřijde úplně normální, jak dlouho si dokáže hrát a to bez přestávky.Je to moje malinký chlupatý štěstíčko. Jako by to bylo včera, co jsme si s našima jeli do Prahy na Náměstí Jiřího z Poděbrad pro pejska. To ještě nikdo netušil, že si ho odvezeme domů. Jak jsme dorazili Paní nám otevřela a hned se na nás vyvalilo asi 5 pejsků, později jsme se dozvěděli, že to byli Kimovi příbuzní. Každopádně mě a taťku nejvíce zaujal malinký, drobounký, divoký zvířátko, který se nám začalo motat mezi nohami a lízat ruce a a a .. Miluju ho.
Fotit svůj stín ? Jak originální Terezo prober se !
Měla bych se zamyslet nad tím, že je podzim a já nosím tílko.
Je krásné být sama sebou.
Ona je součástí mého života
xoxo Vaše Terezz
PS: Omlouvám se, poslední dobou se na mě všechno nějak valí.
Nic se nedaří, všechno skončí spíše hůře než lépe.
Hlavně škola, to je můj největší problém.
A tak se vám omlouvám, že moje články stojí za prd.
Slibuji, veřejně vám slibuji, že to brzo bude mnohem lepší ;P
